Proč dnes obdivujeme staré mistry

I dnes mnozí lidé velmi rádi navštěvují muzea a galerie, kde jsou vystaveny obrazy, sochy a další předměty vytvořené našimi předky. Velmi často se jim obdivujeme a považujeme je za skutečná mistrovská díla, jaká se dnes již nedělají. Proč ale mezi lidmi existuje taková fascinace starými autory, když i noví stále existují?

Důvodů je hned několik. Jedním z nich je fakt, že jsou vystavovány pouze ty nejlepší exempláře, které byly pro svou výjimečnost dobře uchovávány a tak vydržely až dodnes. O stovkách a tisícovkách obrazů, které popravdě řečeno nestály za nic, se v podstatě nic neví, a běžná veřejnost o nich nemá ani tušení. Díky tomu však vzniká dojem, že všichni malíři byli v minulosti skutečně talentovaní. To je však velmi daleko od pravdy. Stejně jako dnes i tehdy bylo možné najít jak skutečné umělce, tak i ty, kteří byli spíše průměrní.

To však není jediný důvod. Dalším je fakt, že tehdejší lidi považujeme za poněkud primitivnější, neboť neměli k dispozici současné moderní technologie. Zdá se nám tedy neuvěřitelné, že bez nich dokázali vytvořit taková díla. Přitom vám mnozí malíři i řezbáři i dnes mohou ukázat, že vytvořit sochu či obraz bez použití moderních technologií jde docela dobře. Jistě, je to poměrně piplavá práce, avšak rozhodně to není nic, co by bylo jen těžko uvěřitelné.

To samé platí i o ostatních uměleckých směrech. Ať už se jedná o hudbu, knihy či cokoliv jiného, vždy najdeme stejnou fascinaci starými mistry. Zde bychom však neměli zapomínat, že bez ohledu na to, co vytvořili, to stále byli jen lidé. Rozhodně bychom si je tedy neměli nijak idealizovat. To totiž vede k tomu, že pak máme prakticky nemožné nároky na moderní umělce, a nedokážeme jejich výtvory patřičně ocenit. A to je škoda, neboť u některých z nich se s největší pravděpodobností stane, že budou za několik století považováni za klasiky.