Po strništi bos
Lékaři chůzi naboso doporučují. V často nevhodných botách nohy trpí, potí se a máme špatně rozvrženou váhu těla na chodidle. Na chodidle je také umístěno mnoho stovek receptorů, které díky ponožkám a obuvi nevyužíváme. Pro spoustu lidí je pak strašně nepříjemné, když se mají najednou zout a jít po nějakém nerovném povrchu. Někdo toho vůbec není schopen.
V posledních letech vznikají na různých místech po republice takzvané bosé stezky. Jedná se o stezku dlouhou několik desítek až stovek metrů, na které se střídají různé přírodní materiály, po kterých člověk naboso chodí. Učí se tak znovu vnímat svá chodidla. Jedná se o písek, štěrk, listy, větvičky, šišky, dřevo a podobně.
Existuje ale už i dost lidí, kteří chodí naboso pořád. Takovým jistým mezistupněm je barefoot obuv, kdy máte sice na noze jakousi obuv, ale je tak tenká, že vnímáte všechny nerovnosti povrchu, po kterém kráčíte. Pro někoho může být hlavním problémem to, že by měl bosý chodit po znečištěném povrchu, na který jiní plivou, hází žvýkačky, močí a odklepávají popel. Chodit bos po lesních cestách, lukách, pláži nám zas tak nepřirozené nepřipadá. Tam máme pocit relativní čistoty.
Chůzi na boso je třeba ze začátku nejprve trénovat na nějakých bezpečnějších místech, kde se nemusíte bát poranění o střepy, trny nebo hřebíky. Čím více budete chodit bosi, tím se Vám kůže na chodidlech stane hrubší, tvrdší a silnější a chůze Vás bude méně bolet. Můžete si pak troufnout na všechny povrchy. Musíte ale dodržovat zákony a vyhlášky, ne všude je chůze naboso dovolená. V mnohých zaměstnáních Vám ji buď nebude tolerovat vedoucí, nebo je zakázaná z bezpečnostních důvodů.
Ti nejotrlejší boso-chodci chodí bosi celý rok, i v zimě. Vám může stačit, když budete chodit bosi od jara do podzimu a začnete na své zahradě a před svým domem. A nedivte se, když se po Vás lidé budou dívat divně. Vy ale budete mít zdravé nohy.
